Designový proces pro řešení složitých problémů při návrhu či redesignu webu

Designové myšlení

Lidé se velmi často snaží hledat řešení důsledku problému, nikoli jeho příčiny. Kreativní přístup designového myšlení, umožňuje nacházet smysluplná řešení skrze designový proces, který pomáhá porozumět příčině problému. Ta je dle Normana tajemstvím úspěšného designu.

Spíše, než hledat okamžitá řešení je důležité rozšířit své obzory a začít u lidí, jichž se problém dotýká. Zjišťovat, čeho se snaží dosáhnout, jaké jsou jejich motivace a z těchto informací následně vycházet při návrhu řešení (Norman, 2013, s. 217–218).

Designový proces

Designový proces je tedy možné chápat jako sérii postupně jdoucích kroků, které se zaměřují na identifikaci problému, porozumění potřebám a niterným motivacím lidí, generování nápadů a jejich následné ověřování s lidmi. Tento proces je proto spojován s přístupem, který nazýváme „design zaměřený na člověka“ (Zbiejczuk Suchá, 2016, s. 10).

Nejdůležitější je, aby tento proces měl několik opakování, tzv. iterací. Každá iterace přináší nové poznatky o současném řešení a hledá příležitosti k jeho inovaci (Norman, 2013, s. 218–219). Ambrose upozorňuje, že „designové myšlení však nikdy nesmí končit s příchodem realizovaného nápadu“ (2011, s. 135). Jedná se tak ve skutečnosti o nikdy nekončící kreativní proces.

Design zaměřený na člověka

Tento přístup se opírá o myšlenku, že lidé jsou odborníci na svůj problém a právě oni nejlépe ví, jaká řešení jsou ta pravá. Jedná se o „proces a soubor technik“ na jehož začátku je definována tzv. designová výzva, kterou je možné skrze postupné získávání vhledů do situace, rozpoznáváním souvislostí a definování příležitostí, přetvářet v hmatatelné řešení. Tento proces je velmi flexibilní a lze jej kombinovat s různými dalšími přístupy (IDEO, 2013, s. 5–11).

Uživatelský zážitek

Pojem „uživatelský zážitek“ nebo jeho anglická zkratka „UX“ označuje, jaké pocity zažívají uživatelé při používání produktu nebo služby. Kvalita UX je často jeden z rozhodujících faktorů pro úspěch řešení.

Dvěma hlavními cíli UX jsou:

1. „Pomáhat lidem pracovat rychleji
2. Pomáhat jim dělat méně chyb“

To v konečném důsledku znamená „vzít v úvahu každou možnost, každé akce, kterou uživatel pravděpodobně provede, a porozumět jeho očekáváním v každém kroku tohoto procesu“ (Garrett, 2010, s. 6–19).

Double Diamond

Jedná se o další kreativní designový proces, který Nessler (2016) definuje jako cestu ze stavu nevědomosti „mohlo by být“ do stavu poznání „mělo by být“. Tento upravený proces od Nesslera je kombinací mnoha uznávaných procesů, proto je velmi univerzální a v praxi hojně používaný.

Double Diamond je rozdělený do dvou částí, které jsou znázorněny dvěma diamanty. První diamant pomáhá ověřit, zda je pozornost věnována správnému problému. Druhý diamant následně ověřuje správnost navrženého řešení, tedy zda navržené řešení pomáhá k vyřešení původního problému. Každý z těchto diamantů střídá přístup divergentní, kdy je cílem rozšířit obzory poznání, a konvergentní, který získané poznatky transformuje do soustředěného jednání (Nessler, 2016).

Nessler (2018) designový proces rozdělil do následujících fází:

A) Ověření správně definovaného problému

1. Objevování / Výzkum – porozumění současné situaci, definování chybějících informací a způsobů pro jejich získání, realizace výzkumu a získání informací od lidí, jichž se problém dotýká
2. Definování / Syntéza – transformace získaných vhledů do konkrétních závěrů, které pomáhají pohlížet na problém různými způsoby a vidět v něm nové příležitosti

B) Ověření správně navrženého řešení

1. Rozvíjení / Ideace – generování mnoha různých nápadů na řešení definovaného problému, formulace hypotéz a otázek pro ověření, rychlá evaluace nápadů s největším potenciálem na úspěch
2. Doručení / Implementace – vytvoření prototypu řešení, jeho otestování s uživateli, poučení se z jejich reakcí, zapracování změn do návrhu a další testování, dokud nebudou výsledky uspokojivé natolik, aby bylo možné řešení zařadit do běžného provozu

Designový proces ve webdesignu

Řezáč definoval designový proces, který zasadil přímo do prostředí webdesignu. Tento proces rozdělil do následujících čtyř fází:

1. „Objevování – pochopení klienta a naplánování návrhu webu
2. Uživatelský výzkum – pochopení návštěvníků webu
3. Návrh webu – analýza získaných informací a vytvoření smysluplného návrhu
4. Evaluace – ověření, zda výsledek funguje tak, jak chceme, a jeho vylepšování“

(2014, s. 45)

Závěr

Přestože je každý webový projekt unikátní, měl by být vždy zakotvený do stejného procesu návrhu. Lišit se bude pouze použitými metodami, které budou odpovídat konkrétním potřebám, cílům a omezením projektu (Řezáč, 2014, s. 45).